Počet přístupů

Dnes 7

Včera 19

Týden 42

Měsíc 313

Celkem 60487

Kubik-Rubik Joomla! Extensions

Petr Domanický

Petr Domanický 



Petr Domanický

Proč jste se rozhodl kandidovat v komunálních volbách?

 

Protože mne Miroslav Zábranský v roce 2002 přesvědčil, že komunální politika je jedna z mála možností, jak s nepříznivou situací Plzně něco dělat. A dnešní situace je dle mého názoru ještě horší, než byla před osmi lety.

 

 

 

Proč právě za Plzeňskou alianci?

 

Nevím o jiném uskupení, které by tak jasně pojmenovávalo nemoci Plzně a prosazovalo tak komplexní léčbu. Nevím o jiném uskupení, v němž by byli lidé schopní radši odejít do opozice než změnit své zásadní názory.

 

 

 

Jaké je vaše životní krédo?

 

Raději ve snaze o rozumné věci prohrávat než nebojovat.

 

 

 

Které zkušenosti vás osobně a politicky nejvíce zformovaly?

 

Důležitou školou byla práce v městském zastupitelstvu v letech 2002-2006. Ukázalo se, jak relativně snadné je některé věci změnit k lepšímu. Ale ona to mnohdy většina politiků neudělá, protože se tak jejich strana prostě domluvila. U málokterého politika, s nímž jsem se zatím setkal, byl vidět opravdový zájem o řešení problémů tohoto města. A mnozí politici i úředníci jsou si podobní v tom, že problémy neřeší, ale pouze se jich zbavují. O zjištění skutečných příčin mnohdy vůbec nejde.

 

 

 

Čím chcete v případě svého zvolení nejvíce přispět v práci zastupitelstva?

 

Rád bych se snažil o zahájení procesu tolik potřebné komplexní léčby nemocného centra Plzně. Mám na mysli celé centrum od nádraží po Škodovku a od Belánky po Roudnou. Tohle centrum rozřezané silnicemi, s plochami po zbouraných domech a s některými nevhodnými novými stavbami funguje velmi špatně. Důkazem je odstěhování řady kvalitních obchodů na okraj města i mrtvo a špína o víkendech a v době letních prázdnin. Většina centra vůbec nevypadá jako nejvýznamnější partie druhého největšího města v Čechách po Praze. Dobrá adresa k bydlení už, jak tomu bývalo, rozhodně není ani Klatovská ani Husova nebo Nádražní třída. Taková proměna centra v periférii nemá v Čechách příliš mnoho obdob. Plzeňské centrum prakticky vůbec nelze srovnávat s centrem Hradce Králové, Českých Budějovic nebo Olomouce. Je to úplně jiný svět, jiná logika.

 

 

 

Jaké je vaše osobní téma?

 

Jak už jsem uvedl, zabývám se centrem Plzně. A také jeho vývojem v minulosti. Poznání historie dává mnohé odpovědi na to, proč je dnes na tom Plzeň tak špatně. Po druhé světové válce byl opuštěn dosavadní způsob stavby tradičního města s ulicemi a náměstími a naplánován zcela nový, založený na principu obestavování širokých silnic, protažených centrem. Starší zástavba centra měla být a také ze značné části byla zbourána. Lidé se z centra přestěhovali do sídlišť. Po roce 1989 se sice přestalo staré město bourat, žádný koncepční názor na řešení konfliktu jeho torza s nedokončeným komunistickým konceptem dodnes ani nezačal vznikat. Nové stavby tak často spíše podporují problémy, místo aby je pomáhaly řešit. Komunikační systém se dostavuje vlastně podle komunistické koncepce ze 70. let, jejíž základ byl vymyšlen už v roce 1949. A vše se mu podřizuje, místo toho, aby sloužil potřebám města.

 

Jsem přesvědčený, že centrum Plzně lze ještě zachránit. Je ale nezbytné okamžitě začít jednat. Nejlepší by bylo uspořádat soutěž architektů na nové řešení centra Plzně s důrazem na dopravu, bydlení a fungující veřejné prostory. A vybraný návrh pak postupně naplňovat. Ve spolupráci města, státu, kraje, soukromých investorů i občanů.

 

 

 

Čím se bavím ve svém volnu, jaké mám hobby?

 

V poslední době jde většinou o práce na opravě a úpravě našeho bydlení, což je zábava ještě na několik let. Když zbývá čas, pak rád chodím na pěší výlety a jezdím na kole nebo navštěvuji jiná města.

 

 

 

Kdybych se mohl vrátit v čase a něco, nebo všechno mohl změnit?

 

Konec září 1938 by potřeboval jiný scénář. Tehdejší zahození ideálů a krátkozraké usmíření nehorázného zla kvůli krátkodobé záchraně vlastního kabátu je v nás bohužel dodnes hluboce zakořeněné.

 

 

 

Co mě dokáže dojmout?

 

Odhodlání obyvatel Československa v roce 1938 hájit demokracii.

 

A také osudy statečných a kultivovaných lidí, kteří přežili 2. světovou válku a byli tvrdě pronásledováni nebo zavražděni komunisty.

 

 

 

Nejoblíbenější jídlo?

 

Libovolné jídlo z nabídky taverny „pod starým stromem“ v Kokkari na řeckém ostrově Samos. Snad se tam ještě někdy podíváme.

 

 

 

Nejoblíbenější kniha a film?

 

Z odborných v poslední době například Sídelní kaše od architekta Pavla Hniličky, který konečně jasně pojmenovává čtvrti rodinných domů, kterými si zaplavujeme naši krajinu. A za nepřekonatelné považuji předválečné knihy o Plzni od Ladislava Lábka, které mají úžasnou atmosféru. Jinak samozřejmě obdivuji knihy Karla Čapka, Bohumila Hrabala a hry Václava Havla, rád se podívám na veselohry z třicátých let a na filmy, na nichž se jakkoliv podílel Zdeněk Svěrák.

 

 

 

Věříte na trvale udržitelný rozvoj lidské společnosti nebo na neodvratný (a blížící se) bod obratu a trvale se prohlubující úpadek lidstva?

 

Věřit v to, že naši zemi i Zemi sami nezničíme, je jediná možnost. Znamená to však v první řadě chovat se skromně.

 

Pokud si ale budeme stavět čím dál větší domy dál a dál od míst, kde pracujeme a pokud si budeme pořizovat stále větší a větší auta na dopravení více a více výrobků, které vydrží čím dál méně, pak to nemůže dlouho vydržet.

 

 

 

Věříte, že člověk je za všech okolností svého štěstí strůjcem?

 

Ne.

 

 

 

Věříte, že lež má krátké nohy?

 

Ano, ale často i přesto dojde docela daleko. Alespoň z pohledu délky lidského života. Z hlediska dějin to funguje docela dobře. Je povzbuzující si představit, že dnes „uklizené“ pochybné kroky jednou vyjdou na povrch.